SLUCHOVÉ POSTIŽENÍ
TĚLESNÉ POSTIŽENÍ
MENTÁLNÍ POSTIŽENÍ
DROGY A ZÁVISLOSTI
OBČANSKÉ PORADENSTVÍ
DUCHOVNÍ PORADENSTVÍ
PSYCHOL.PORADENSTVÍ
E-LINKA DŮVĚRY
MENŠINY A CIZINCI
ZAMĚSTNANOST

Naši partneři
17. 09. 2020 13:09 - Káťa
duševní problémy: deprese
Dobrý den, mám psychické problémy a nevím, na koho se obrátit. Již od dětství mívám stavy, kdy si v nějakou chvíli uvedomim, že jsem ve vlastním těle a je to hrozně neprijemny okamžik a snažím se to vždy zahnat. Za normálních okolnosti, když normálně funguji, tak je to jako kdybych si neuvedomovala, že já jsem já, že jsem ve vlastním těle. Je to jakoby byly moje “duše” a tělo dvě odlišné věci. Neuvědomuji si, ze co vidím, slysim atd, že to jsem proste já a když přijde to uvědomění, tak je to nesnesitelné. Poslední cca tři roky také necítím skoro žádné štěstí, jako by se ze života vytratila všechna radost, dokonce ani necítím radost ze věci, co mi ji dřív dělaly. Dalo by se říct, ze jsem nonstop smutná, jako kdyby zpomalená a utlumená. Mám problémy se vztekem, naštvou mě i věci, u kterých následně ani nechápu, proč mě naštvaly a bývám agresivní. Děla mi problém ráno vstát z postele a cokoliv jít delat. Mezi lidmi se cítím hodně nekomfortně a děla mi problém zajít si kamkoliv, protože mám pocit, že na mě všichni koukají. Vždy mi začne hodně tlouct srdce, začnu se potit a cítím hroznou paniku, někdy se mi také začne motat hlava a proste tam nezvládnu jít, musím odejít pryč. Mám pocit, jako by mě pořad někdo/něco sledovalo a bojím se cokoliv dělat, protože mám pocit, že ten “někdo” to vidí - to mívám hlavně když jsem sama. Přepadají mě dost ošklivé myšlenky a kolikrát už jsem premyslela i nad sebevraždou, protože mám pocit, že není žádný smysl ani důvod proč tu být.Objednala jsem se k psychologovi potom, co jsem se s tím svěřila své kamarádce a ona mi to doporučila, ale paní psycholožka mi pouze řekla, že mám malé sebevědomí a ze si domluvíme sezení jednou za měsíc. Nemyslím si ale, že to je ten důvod, proč se mi to děje, i když vím, že malé sebevědomí mám. Prosím o radu, zda si myslíte, ze tyto stavy mohou být pouze sníženým sebevědomím, nebo zda v tom může být i něco jiného?

23.09.2020 16:04: SPONDEA, o.p.s.
Dobrý den, Káťo,

velmi si vážím toho, jak otevřeně jste promluvila o svých zkušenostech a kolik odhodlání jste již musela vynaložit k nalezení pomoci pro sebe sama. Čtu o vašich nepříjemných prožitcích z uvědomování si vlastního těla a duše, které trvají už dlouhou dobu. Píšete o tom, že je pro vás obtížné prožít radost, a jak možná naopak dostává více prostoru smutek, únava, vztek. Přicházejí nepříjemné pocity, když jste mezi lidmi, stavy paniky, objevily se myšlenky na sebevraždu a pochybnosti o vlastní existenci.

Říkám si, kolik toho je a jak moc těžké chvíle máte už pravděpodobně za sebou. Ptáte se, zda vámi popisované stavy mohou souviset se sníženým sebevědomím – jak jste se dozvěděla u psycholožky – anebo může jít o něco jiného. Sama cítíte, že to nebude ten hlavní důvod, proč se vám to děje. V tom bych s vámi souhlasila, bezpochyby to bude mnohem složitější. Netroufám si hádat, jaké důvody a souvislosti by zde mohly být. Bylo by potřeba se poznat hlouběji. Zároveň si říkám, že možná spíše než důvody, by mohlo být užitečnější hledat cesty, jak svým prožitkům porozumět, jak je zkusit zvládat nebo se s nimi naučit žít. A hlavně jak na to všechno nebýt sama.

Psala jste o své kamarádce, je ještě někdo, s kým můžete sdílet to, co prožíváte? Možná můžete zjistit, že něco podobného někdy ve svém životě zažili i vaši blízcí a promluvit si s nimi o tom. Např. jak se cítili, co jim pomohlo, aj. Zároveň bych vás chtěla podpořit v tom, abyste zkusila vyhledat jiného psychologa nebo psycholožku (pokud se rozhodnete nespolupracovat s tou dosavadní). Tak jako v jiných vztazích, i s odborníkem se může snadno stát, že si prostě „nesednete“. Důležité je to nevzdat a zkusit hledat dál. Vím, že to nemusí být úplně jednoduché znovu nalézt nějakou energii, chuť a ochotu mluvit s novým člověkem. Zkuste se zeptat na nějaká doporučení ve svém okolí, vyhledat na Googlu dle hodnocení klientů, vyhledat přes stránky své pojišťovny, zkontaktovat psychologická centra nebo manželské rodinné poradny v místě bydliště.

Káťo, psala jste, že vám přestaly dělat radost věci, které vás dříve těšily, a že nemůžete někdy ráno vstát. Co je pro vás ten důvod, že nakonec ráno vstanete? Co nejmenšího je potřeba udělat, změnit, abyste nakonec vstala? Co nejmenšího vám dříve zaručeně dělalo radost a dokážete si představit v tom dále pokračovat? Je důležité, abyste nepřestala hledat maličkosti, které vás potěší. A zároveň nevzdat se každodenních návyků jako ráno vstát, jít mezi lidi např. na nákup, MHD i přes to, že to nemusí být úplně jednoduché.

V případě, že byste se obávala o svůj život, přicházely by myšlenku na sebevraždu, měla jste nějaký náhlý intenzivní stav strachu a úzkosti nebo jen neměla nikoho kolem sebe, kdo by vás podpořil, obraťte se na Linku první psychické pomoci na tel. 116 123. Linka je v provozu nepřetržitě a je zdarma.

Věřím, že když z toho „velkého a těžkého balíku“, který tvoří vše, co jste popsala, začnete postupně „odkládat“ za pomoci odborníka nebo někoho blízkého, může vám být lépe. Nebuďte na své trápení sama.

Přeji hodně sil na další cestě.
Jitka Mansfeldová
SPONDEA

tisková verze dotazu

Server InternetPoradna provozuje občanské sdružení InternetPoradna.cz.
ISSN 1801-5190 © InternetPoradna.cz, 2001-2013.
Licence Creative Commons
InternetPoradna.cz, jejímž autorem je InternetPoradna.cz, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Unported .